Live tracking and statistics
Tisk

Nedlouhá, za to řádně pohnutá a bohatá je historie této značky z Českého pohraničí. Spojená s několika jmény majitelů a jednou málo známou, leč výraznou značkou motocyklů.

 Značka je u nás výrazněji známa od roku 1932 , kdy byl vydán živnostenský list znějící na živnost : "Rinco Motorenwerke Gustav Blau Rumburk" . Sídlem Rumburk č. 1155, Neubaugasse 13, dne 13.9. 1932 pod číslem 14406, číslo policejního rejstříku 102.   

Původním majitelem a konstruktérem byl Ernst Ring, majitel firmy E.Ring & Co. a také značky ERCO, Gustav Blau byl obchodní ředitel. Firma byla založena již před rokem 1924 a v roce 1931 pravděpodobně dočasně přejmenována na "RINCO Motorsägen GmbH" se sídlem v Německém Köln.

Roku 1925 píše pan Dipl.-Ing. Starke z Weida v Durynsku, o novém patentovaném vynálezu pily Rinco Ernsta Ringa v Berlíně.

V té době byla rumbuská továrna výrobcem motorů pana Huga Ruppe pro motocykly BEKAMO (Berliner-Kleinmotoren AG). V roce 1924 majitelé BEKAMO, pan Hugo Ruppe a Arthur Kaehlert z důvodů dopadu finanční krize přenesli výrobu do Rumburku a založili firmu "Bekamo Motoren-Gesellschaft Kaehlert & Ruppe, Rumburk " na stejné adrese a s kompletní výrobou motocyklů.

Firma již měla zkušenosti s výrobou motorových pil ze spolupráce s Ernestem Ringem v roce 1925, kdy byla vyrobena první dvoumužná motorová pila, typ A1 s motorem Rinco/ BEKAMO.V letech 1926 - 1929 bylo zakoupeno několik pil do SSSR k testování.

 " RINCO" Motorenwerke Rumburg, výrobní štítek motorové pily Rinco              type A No 1   0650  

Začátkem roku 1930 yl postaven poslední model typu A (6) s motorem BeKaMo. Následoval model A(7), kde byl použit zcela nový motor vlastní konstrukce, chlazení vzduchem a samospádové mazání řetězu.

V roce 1932 nemovitosti s celou výrobou koupil Gustav Blau a založil firmu "RINCO Motorenwerke Rumburk", později vznikla obchodní značka "BP- Rinco " (Blau a Pölling). Používali pro pily motocyklové motory Bekamo v různém provedení bez chlazení, s chlazením, s plněním, bez plnění.
Ve třicátých letech také do firmy přišel budoucí společník (zatím jako obchodník), Bernhard Pölling.

V polovině třicátých let byl uveden na trh model BB1 s motorem vlastní konstrukce.

 

Ukázalo se, že nejen pily Stihl se dokázaly prosadit v Německém Wehrmachtu. Zde je obrázek BB1 z roku 1941,z východního tažení.


V roce 1943 byla firma nuceně zapojena do výroby pro wehrmacht a montovala dvoumužné pily STIHL KS 43, ale pod vlastní značkou jako Rinco KS 43, podobně jako firma Dolmar. 

Ze zásob této výroby také pocházela většina pomocných rukojetí s mazáním čerpadlem poháněným řetězkou, použitých v prvních letech po II. světové válce. Například tato pila byla zakoupena prokazatelně v roce 1946 přímo v továrně v Rumburku panem Klabanem, truhlářem v Kopidlně. Ta tvořila část tržby roku 1946 za motorové pily Rinco, v částce 7 052 718,50 Kč !

Od 21. června 1945 byla továrna "RINCO Motorenwerk Bernhard Pölling Komanditní společnost Rumburk", předána pod "Národní správu", název byl později upraven na "RINCO  Motorové závody Rumburk ČSR".

Ve výrobním programu jsou :

Pily byly také nasazeny v nově vznikající Československé armádě.

Z obrázků je jasně vidět proč výrobky této značky musely "zmizet" ze světa lesnictví. Pila nepotřebovala natáčení lišty, neměla plovákový karburátor a naklápěla se celá, tím výrazně předběhla dobu, především budoucího jednoho z největších hráčů na trhu s touto technikou, jehož válečná i těsně poválečná historie je dodnes zahalena v jakési mlze (Dolmar KS 43, Rinco KS 43). Je spousta drobných signálů, že Rinco dopadlo jako zavržený faraon, byla zničena jeho zobrazení i v hrobkách, texty které jej zmiňují byť jen okrajově. Rinco dopadlo podobně ačkoliv je s podivem, že časopis Lesnická Práce v roce 1948 uveřejnil srovnání motorových řetězových pil Rinco 1.3 a Hunziker B.K.S.. Byl zde na vnitřní straně obálky obrázek obou pil, pod označením obrázek A bylo Rinco, obrázek B švýcarský Hunziker. Možná nedopatřením, možná cíleně byl obrázek A z archivního čísla "ztracen" a čtenář jej v on-line archivu marně hledá. Je s podivem, že zůstalo alespoň několik stránek textu, dokonce kladně vyznívajícího pro Rinco. I když i to "kladně" je nabouráváno celkem obsáhlou kritikou. Zarážející je, že toto srovnání má shodného autora jako níže uvedená stať z knížky "Řetězové pily" z roku 1955, Ing. Dr. Václava Doudu, jenž právě v této publikaci tak nějak na Rinco se spalovacím motorem jaksi pozapomněl a uvedl pouze elektrickou verzi. Proč asi ?

 

Roku 1947 zaniká národní správa a firma přechází pod podnik "Pilana národní podnik Hulín, Morava" a vzniká tak " PILANA, národní podnik, závod Rumburk ". 

Vznikaly zde také elektricky poháněné dvoumužné pily .

Jedno zajímavé, leč podivně "objektivní" srovnání s MP50. 

 Bernhard Pölling po "odsunu" jako sudetský Němec pokračoval ve své činnosti v Niedernhall v Německu, ale již jako BP-Motorenwerk, ovšem B tentokrát znamenalo Američanku paní Gladys Baker. Ale to je jiná historie, jiné značky.


Autor: Rad