Live tracking and statistics
Tisk

Motor (Union) n.p. České Budějovice

závod Kaplice

   Bývalá soukromá firma, ostatně tak jako všechny v Československu po únoru 1948, velké i malé, UNION České Budějovice, byla "znárodněna" a zařazena do svazku podniků pod hlavním názvem Motor. Nejprve jako Motor Union, spojené továrny spalovacích motorů (22.10. 1948), později jako Motor - Union (1953), Motor národní podnik (n.p.) a naposled jako Motor Jikov, pojmula několik provozů bývalých soukromých firem. Tak vznikly závody Vodňany a Kaplice. Vedle zavedené výroby komponent spalovacích motorů byl podnik pověřen vývojem a výrobou malé lesní techniky. V divokých poválečných letech celkem snadný úkol. 


   Ač je to neuvěřitelné, vývoj a výroba motorových pil na území České republiky má celkem dlouhou tradici. Minimálně od roku 1932 je známa Rumburská firma Rinco a její dvoumužné pily. Protože firmu zasáhl v době II. světové války také "vliv" pana A. Stihla, byla donucena vyrábět jeho KS 43. Díky tomuto nařízení zůstalo po květnu 1945 dost komponent ve skladech a tak se pravděpodobně zrodil po úpravách motor BD 1S68-A. Úprava spočívala ve zjednodušení odlitku krytu válce kde byla odstraněna nádrž a krytu karburátoru jenž dostal půlkulatý tvar, materiálem byl ocelový plech stejně jako u zavěšené nádrže umístěné na závěsech v místě bývalé integrované nádrže. Karburátor byl použit domácí výroby značky Jikov. Zbytek motorové jednotky a převodová skříň byla pečlivě okopírována. Také s konstrukcí pomocné rukojeti s mazáním řetězu si nikdo hlavu nelámal a byla použita "trofejní" , podobně jako u poválečných kusů Rinco BB1. 

  Karburátor a drobné rozdíly ve spalovacím prostoru motoru mají nejspíše na svědomí pokles výkonu motoru na 5,5 koně oproti 8,5 koně u originálu i při nepatrném zvýšení obsahu (248 ccm x 247 ccm).

   Drobné rozdíly jednotlivých částí jsou více či méně kosmetické, nicméně "vývojářská invence" socialistického konstruktéra je zde zcela evidentní. Jaká je souvislost, zda je vůbec jaká, mezi ukončením výroby pil Rinco BB1 v roce 1949 a zahájením výroby MP 50 (BD 1S68) o pár roků později, se můžeme jen dohadovat, jisté však je že tento evidentní krok zpět předznamenal vývoj celé společnosti až do roku 1989. 

   Proč "krok zpět" ? Použití konstrukčního řešení s naklápěcí lištou, plovákovým karburátorem, okopírovanou skříní a převodovkou je návratem do pravěku motorových přístrojů pro kácení a zkracování stromů. Zejména v okamžiku vlastnictví výroby stroje schopného pracovat v jakékoliv potřebné poloze bez nutné manipulace s řezacím ústrojím (pily Rinco). To ještě umocněno vlastní výrobou zplynovače vhodného pro takový stroj (továrna Rinco).

  Celá tato epizoda Československého strojírenství působí takovým podivným dojmem a táhne se za ní podivná pachuť úmyslné likvidace jednoho sektoru průmyslové výroby a konstrukce. Vznikají zde také nepodložené asociace a domněnky o zásahu zvenčí, nikoliv však z východního bloku. Totiž již před II. světovou válkou jistý prodejce (tehdy ještě pouze prodejce), prohlašoval o pilách Rinco že jsou těžké (40 kg) a neobratné, aby v roce 1929 představil svoji dvoumužnou pilu, bohužel však ještě těžší (46 kg) a konstrukčně určenou pouze ke zkracování. Nejspíš obava z rychlého vývoje směřujícího k jednomužné pile hnala onoho muže "v pozadí". Při všeobecném věhlasu našich konstruktérů zejména motocyklů to není závěr zcela od věci.   


Autor: admin